- Máme sklony k davovému myšlení. My patříme k boháčům a jsme ješitní, nafoukaní. Myslíme si o sobě veliké věci. Papež František žije naplno vztah k chudým. K těm, kteří jsou v totální bídě. My takovou bídu u nás nemáme. My si myslíme, že žijeme ve svobodě. Ale je to horší než za fašismu a komunismu. Je tu gender. Je to ideologie, která je marxistická. Všechno je dovoleno. Jsme zranitelní v oblasti sexuality. A gender nás vede k tomu, abychom se zkazili. A rozšiřuje se to do Asie a Afriky. Sex je pro rozkoš a děti jsou ze zkumavky, to je vize budoucnosti.
- Dalším problémem je eutanazie. Pán Bůh ví, že se to obrátí. Jen se bojím, aby to obrácení nebylo moc bolavé. Jsme závislí na Pánu Bohu.
- Přestáváme věřit Bohu. Bůh je osobní. Má ke každému z nás velmi osobní, vřelý vztah. Do mravních věcí nesmí nikdo mluvit, to je Boží řád. Jsme nespokojení, že to není podle našich představ.
- Modlit se za to, že se kostely vyprazdňují. Bůh nás oslovuje a někdo slyší a někdo neslyší. Když se něco nedaří, je třeba se modlit. Záleží na každém z nás. Jak vlastně věřím? Jak se na Pána Boha spoléhám? Je v tom touha po tom, co chce Bůh?
-mb-