- Evangelium je pesimistické. Pán Ježíš se odvolává na slova proroka Izaiáše. Týká se to nás. Jsme křesťané, myslíme si, že jsme zbožní. Některé věci děláme formálně. Myslíme si, že to, co jsme se naučili od rodičů, je správné. Dokonce někteří napomínají ostatní.

- Ve Francii byla Francouzská revoluce. Dále v Evropě byla 30 letá válka. Všechno bylo odpovědí na nemravnost lidí, na rouhání vůči Bohu. Dnes jsou to potraty, eutanazie, ale to je jen důsledek. Koronavir je tu k zamyšlení. Nosíme roušky. Je to symbol, abychom mlčeli. Abychom zbytečně nemluvili. To omezování má význam v Božím plánu.

- Ve 2. Čtení říká sv. Pavel Filipanům, které měl velmi rád. O nic nemít starosti, všechno předkládat Bohu. Bůh ví všechno. Jednat spravedlivě. Chválit lidi, kteří si to zaslouží. Abychom se nebáli. Naše víra je slabá. Bůh nedopustí, aby se nám stalo něco, co nám není k dobrému. Když přijímáme sv. přijímání, abychom věřili, že to je Bůh, že to je Pán Ježíš. Že to není něco. To není za odměnu, to je k naší posile! Abych snášel i ostatní lidi, ve kterých je také Pán Ježíš.

- Posuzování, závist, pomluvy. A když si to uvědomím, už to je začátek, kdy Pán Ježíš může léčit.

- Chodíme do kostela, abychom byli povzbuzeni. Mše svatá má 2 části: bohoslužbu slova – ta končí přímluvami a potom bohoslužbu oběti, a ta je velmi důležitá. Dostáváme sílu, abychom dokázali realizovat to, co slyšíme v bohoslužbě slova.

- Pán Ježíš připovídal apoštolům svůj konec. Petrovi se to nelíbilo. Věděl, že to je Mesiáš, a ten přece nemůže trpět, jak byli přesvědčeni Židé.

- Ježíš ví, že my budeme mít problémy ve svém životě. Život je složitý. Ubývají síly, jsou problémy psychické. Dítě, když vyrůstá, tak má svou hlavu. Chová se jinak, než by rodiče chtěli. Navíc jsme všichni materialisticky založení. Bůh je přímočarý a ví, jaké problémy budeme mít.

- Kéž bychom si dokázali říct, že to bude lepší. Bůh dá kříže, které dokážeme unést. Bůh o mně ví. Bůh mě má rád.

- Žijeme v těžké době. Jsem kněz od r. 1974. Tehdy lidé chodili do kostela z přesvědčení. Dnes je to těžší. Je tu virus Chceme se setkat s Kristem. Někteří mají až panický strach, a dokonce to jsou lidé, kteří si myslí, že jsou hluboce věřící. Na jaře jsme si mysleli, že kdo onemocní, zemře. Dnes se ví, ž to není až tak dramatické. Ne každý zemře, už to není tak silné. Dodržujeme hygienické předpisy. Co je ale strašné, to je ten strach. A je zbytečný.

- V každém z nás jsou oba lidé z evangelia. Někdy se nám chce, někdy ne. Ten jeden litoval, že neposlechl, a šel a poslechl. Co my s takovou lítostí? Je třeba upřímně přiznat před Bohem, že jsme selhali. Ta lítost je to, proč Bůh odpouští. Po změně režimu byly problémy s těmi, kteří se obrátili a začali chodit do kostela. Došlo ke konverzi a my nevíme, jak to bylo, jaká byla Boží milost a jak to ten dotyčný přijal.

- Když dáme nějaké peníze bezdomovci, začneme se starat, co s tím udělá. Jde o to, že chci obdarovat, a tak obdaruji. Stejně rodiče když dají něco dětem, už se nemají starat, co s tím děti udělají. Dávat bez podmínky.

- Nemáme se přeceňovat, ani podceňovat. Máme dary a za ty jsme zodpovědní. Abychom všechno dělali upřímně a pořádně. A ostatní lidi nemáme hodnotit.

- Abychom žili v pravdě. Abychom se na sebe dívali pravdivě.

- Člověk je rád pochválen. Ježíš se ptá proto, aby apoštolové vyznali, že je Mesiáš. Apoštolové to nevěděli. Ale Petr to vyznal a byl ustanoven hlavou budoucí církve. Pro Židy byl Mesiáš ten, který nemůže trpět. Proto nebyli schopni uznat, že Ježíš na kříži je Mesiáš.

- Všichni jsme přijali Ducha Svatého. Je to neviditelná událost a my s tím máme problémy, protože to nejde smyslově ověřit. Také negativní věci, které se dějí, jsou ďábelské. Ani ty se nedají ověřit. Myslíme to upřímně, opravdově a najednou se to zvrtne v něco, co jsme nechtěli.

- My lpíme na materialistických věcech. A to zatemňuje náš vztah k Pánu Bohu. Vždycky do dobra vstoupí zlo. Ale Ježíš říká, že pekelné mocnosti církev nepřemohou. Církev má obrovskou moc. A to narušují i lidé, kteří stojí v církvi vysoko.

- Jen opravdu věřit tomu, že Ježíš Kristus je středem mého života. Počítat s nadpřirozenem. Ale my hledáme úniky. Nade vším je Ježíš Kristus, Mesiáš, který nás vykoupil, každého osobně. Nadpřirozená složka v našem životě je podstatná, velice důležitá.

- Jeden kněz má problémy s papežem, že vydává jen doporučení a ne příkazy. Papež ale nemůže přikazovat. Dnes lidé mnoho věcí rozvolňují. Mnohé věci už nejsou jednoznačně přijímané. Přestáváme mít respekt k učitelům, ke kněžím.

- Máme se učit odpouštět. Bůh nám všechno odpustí. Ale lidé mají představu, že nepotřebují odpuštění.

- My Češi nejsme žádná holubičí povaha. Donášíme na sebe, závidíme si, žárlíme na sebe atd. Je třeba odpouštět. Bez odpuštění může člověk až onemocnět. A týká se to každého člověka.

- V našem srdci musí převládat láska.