- V hluboké totalitě nebylo možné dávat najevo svou víru.

- Víru je nutné šířit svým životem. A to především svými vztahy. Nejdůležitější v našem životě jsou vztahy.

- Pavla chce zavést v našem životě Misijní koláč, který se dělá v mnoha kostelích. Někteří ale hned kritizují nějaké nové věci. Je to stejné, jako když se stavělo Centrum. Máme sice Farní kafe, ale je třeba být stále otevřený. Misie spočívá v tom, že se učíme překonávat sami sebe a učíme se jednat s jinými lidmi, i s těmi, kteří mi nejsou sympatičtí. Zbavit se svého soukromého pohledu a být více otevřený ke společenství.

- Víra se pěstuje modlitbou. Jde o spolupráci s ostatními.

- Další věcí je kostel sv. Václava. Když jmenovali P. Kofroně rektorem tohoto kostela, stal se kostel sv. Václava rektorátním. S farním kostelem, tedy kostelem sv. Petra a Pavla má společné pouze matriky, a ty jsou ve farním kostele. Na Vánoce, ani na Velikonoce už nebudeme do kostela sv. Václava chodit, budeme stále ve farním kostele sv. Petra a Pavla. V kostele sv. Václava se dělají akce, ale dělají si je sami. Nemají s námi nic společného.

- Bůh miluje každého a každému dává možnost, aby se vrátil k Pánu Bohu. Ale člověk musí s Boží milostí spolupracovat.

-  Dnes je to o odpovědnosti. Na prvním místě má být Ježíš. My máme být v našem osobním životě odpovědní. Např. šlechta uvažovala na dlouhá desetiletí, i když se sami toho nedožili. Ale v naší společnosti, např. ve školství, se myslí jen v rámci volebního období.

-  Je třeba myslet i do budoucna. Aby toho naši potomci nemuseli litovat. Ale hlavně jde o můj vztah k Pánu Ježíši. Opakovaně si to uvědomovat. Být si vědomi toho, že Bůh mě miluje a chce pro mne to nejlepší. Vytvářet s Ježíšem jednotu. Mluví se mnou tak, že mě napadají různé věci. Tedy z Ducha svatého.

-mb-

- Máme sklony k davovému myšlení. My patříme k boháčům a jsme ješitní, nafoukaní. Myslíme si o sobě veliké věci. Papež František žije naplno vztah k chudým. K těm, kteří jsou v totální bídě. My takovou bídu u nás nemáme. My si myslíme, že žijeme ve svobodě. Ale je to horší než za fašismu a komunismu. Je tu gender. Je to ideologie, která je marxistická. Všechno je dovoleno. Jsme zranitelní v oblasti sexuality. A gender nás vede k tomu, abychom se zkazili. A rozšiřuje se to do Asie a Afriky. Sex je pro rozkoš a děti jsou ze zkumavky, to je vize budoucnosti.

- Dalším problémem je eutanazie. Pán Bůh ví, že se to obrátí. Jen se bojím, aby to obrácení nebylo moc bolavé. Jsme závislí na Pánu Bohu.

- Přestáváme věřit Bohu. Bůh je osobní. Má ke každému z nás velmi osobní, vřelý vztah. Do mravních věcí nesmí nikdo mluvit, to je Boží řád. Jsme nespokojení, že to není podle našich představ.

- Modlit se za to, že se kostely vyprazdňují. Bůh nás oslovuje a někdo slyší a někdo neslyší. Když se něco nedaří, je třeba se modlit. Záleží na každém z nás. Jak vlastně věřím? Jak se na Pána Boha spoléhám? Je v tom touha po tom, co chce Bůh?

-mb-

- Ne vždycky máme stejné názory. Některé věci nevnímáme. Ani nejde, aby byla trvalá souhra.

- Víra je dar. Chodit do kostela není povinnost, ale právo, výsada, abych živil svou víru. Při vstávání myslet na Pána Boha, že mě má rád, a před spánkem děkovat Pánu Bohu za celý den.

- Od Pána Boha chceme všechno, ale jít v neděli do kostela někdy bývá problém, a navíc bývá problém i jít ke zpovědi. Obojí je velmi důležité.

-mb-

- Prorok Amos věděl, jak se lidé chovají. A bylo to stejné jako dnes. Amos kritizuje, že lidem není nic svaté. Bůh ale nic nezapomene. Ne jak vypadáme navenek, ale jací jsme uvnitř. Nemůžeme sloužit dvěma pánům.

- Modlit se s velkou láskou. Modlitbou se dá řešit všechno. Modlit se soustředěně, ne roztržitě. Abych věděl, co říkám. A Bůh dělá zázraky. Ale ne tak, jak čekám.

-mb-