- Toto evangelium (Mt 17,1-9) se čte vždy o 2. neděli postní. Bylo to krátkou dobu před tím, než byl Ježíš ukřižován. Apoštolové vnímali, že je Mesiáš, ale nevěděli, co to přesně znamená. Na hoře se Ježíš zjevil ve své slávě, že je Boží syn. A pak jim řekl, že bude trpět.
- My se dostáváme do těžkých životních situací. Ale víme, že to stojí za to, že bude dobře. Apoštolové na hoře prožili veliký zázrak, a přece se pak báli, když byl Ježíš zatčen. I my víme, že je dobře, a přece se někdy bojíme, když jsme unavení, nemocní. Když máme víru, pak je všechno dobré. Jako dnes s koronavirem. Bůh nás vede, stále nás vede. Nemusíme se bát. Bůh je stále s námi.
- Ve středověku se lidé umrtvovali, nosili kající pásy apod. My to ale nepotřebujeme, protože život je tak těžký, že unést ho a být radostný, uvědomovat si svou hříšnost a pokorně to vše vyznat, to je pro nás kajícnost.
- Nejhorší náš hřích je pýcha, ješitnost. Když to překonáme, pak vidíme, jak úžasná je svátost smíření.
- A pak také vidím, jak mě Pán Bůh má rád.
