Anděl otevřel oči. Nespal, ten lidský stav mu byl cizí – jen se zaposlouchal do toku vlastních myšlenek a teď v nich spatřil jednu jedinou: ´Přicházejí!´
Ohlédl se. Dveře, spíš malá brána, zářící jasným bílým světlem, které ohraničovalo i jméno vyvedené zlatým písmem: "Filip".
Vztáhl pravici a z pochvy na jeho zádech vylétl stejným světlem planoucí meč. Dokonalá zbraň, stvořená k jedinému účelu. Pohlédl na čepel. Její plochou začaly tu a tam probleskovat jiskřivé rudé záblesky. Teď už měl jistotu. V nekonečném prostoru okolo něj se jakoby odnikud začalo ozývat temné dunění. To snad milióny válečných bubnů najednou spustily k pochodu.



Již osmým rokem provází 





